Garfield 2
Pokračování, pokračování, pokračování… Někomu se to už může zdát jako hodně nepříjemný stereotyp, ale je to tak. Další pokračování, tentokrát filmová "dvojka" vypaseného, chlupatého a cynického, komiksového hrdiny kocoura Garfielda se do našich kin řítí nezadržitelnou rychlostí. Nevím, proč se producenti rozhodli natočit pokračování diváky odsuzovaného filmu - hlavní příčinu má na tom nejspíš radostný výdělek jedničky - tedy něco okolo 200 milionů. Ale bojím se, že i přes změnu režiséra, prostředí a spousty dalšího už Garfieldovo jméno neláká do kin jako před pár lety...
Oč tu vlastně jde?
Nesmělý Jon, kterého si opět zahrál Breckin Meyer, se chystá požádat krásnou Liz o ruku, ale nestihne to, protože Liz odlétá pracovně do Londýna. Zamilovaný Jon vyráží za ní, sarkastický kocour Garfield a otravný pesan Odie samozřejmě s ním. Co se ale nestane?! Naprosto ohrané kliše - záměná dvojníků. Ano je to tak. Všemi milovaný Garfield je totiž až přespříliš podobný jednomu kocouru, který právě zdědil pár miliónů a k tomu ještě krásný šlechtický zámek. Dědic velkého majetku, s nápadným jménem Princ, který by si měl užívat svého obrovského zámku a peněz, teď musí s hrůzou zjišťovat, kam se to "proboha" dostal a vysvětlovat Jonovi, že nesnáší lasagne, které naopak Garfield miluje. Mezitím si Garfield užívá na zámku, kde má lidské služebnictvo i spoustu zvířecích přátel, které samozřejmě dovedou mluvit - tak jako Garfield. Ale je vážně dost odpudivé, že scenáristé dělají z tohoto velkého komiksového hrdiny, něco jako "tlustou mluvící krkací šelmu"! No s tou tloušťkou to nejspíš nebude až tak horké, ale to krkání a až trapná neomalenost se odpustit nedá.
To všechno by bylo samo o sobě možná i trošku zábavné (snad i pro dospělé), kdyby se však filmaři nesnažili do této nezávazné hříčky násilně narvat padoušského lorda Dargise, který chce bohatého Prince (ve skutečnosti tedy Garfielda) zlikvidovat, aby překrásný zámek dostal pro sebe, což samozřejmě postrádá logiku.
Ve filmu není jediný originální nápad, ale dokud jde pouze o nesmyslné blbnutí a hlášky živých i digitálních zvířat, má to celé svůj půvab (i animace je tentokrát o chloupek lepší a zábavnější, ale stále není na vysoké úrovni). V první polovině filmu se dospělý člověk určitě párkrát zasměje. Děti se budou rozhodně řehtat, za což ovšem do značné míry může výborný originální "dabing" dvou hlavních hrdinů (Garfielda, kterého opět namluvil skvělý Bill Murray, a Prince - Tima Curryho). O ten samozřejmě bohužel díky českému dabingu přijdete. S přibývajícími minutami však přibývá i nuda a pokusy o jakési dějové zvraty, ve kterých figurují pouze lidé, což není vůbec chytré…
Madagaskar
3D animovaná podívaná pro celou rodinu ze světa zvířátek mile překvapí a hlavně pobaví. Tak pojďte s námi do newyorské ZOO.
Život v malé městské zoologické zahradě plyne hodně pomalinku a stereotypně. Proto není divu, že každé ze zvířátek si našlo něco, co ho baví. Nejlépe se má asi lev, jenž je symbolem celé zahrady, lidé si ho fotí a kupují si jeho podobizny, které jsou snad na všem. Žirafa je zase hypochondr non plus ultra, a tak je vděčná za pečlivého místního lékaře, který se jí stará o všechny její smyšlené bolístky a nemoci. Hrošice si jen tak lebedí ve svém bazénu a je jí dobře. Jenže pak je tu jejich společná kamarádka zebra Alex, která má života mezi čtyřmi stěnami plné zuby a jejím největším snem je dostat se pryč, do míst odkud pochází. Ano, je to sen jako vystřižený z amerického černošského filmu. A když své přání zebra vysloví nahlas na oslavě svých narozenin, není divu, že se jejím kamarádům zježí chlupy i na místech, která se v dětském filmu neukazují. Všichni jí to rozmlouvají, ale ona si nedá říct. Zvláště, když potká skvělou a vtipnou partičku tučňáků, připomínajících válečné veterány z Vietnamu, jak si to mažou ze ZOO pryč. Co naší zebře zbývá, než vzít taky kramle. Když to její kamarádi zjistí, vypraví se ji zachránit, pro což nemá pochopení zase místní jednotka speciálního nasazení, která zvířátka uspí. Naštěstí je tu ještě Greenpeace, které zajistí, aby byla zvířátka odvezena na safari. Jenže po cestě má loď nehodu a všichni kamarádi se opět střetávají na opuštěném ostrůvku plném roztomilých lemurů a zlých hladových psů. Na Madagaskaru. Tam všichni zjišťují, že svoboda má i svou stinnou stránku, zvláště lev, který začíná mít celkem obstojný hlad a jeho instinkt zabíjet roste s každým novým nádechem jeho chřípí. Debutující režisér Tim McGrath, který bezostyšně přimíchal do počítačové animace prvky klasického kresleného filmu, stvořil mega zábavnou a nenudící podívanou. Přestože se Madagaskaru nedostalo tolik slávy jako například Shrekovi, jedná se o jeden z lepších animovaných filmů, který je plný smrtelně zábavných hlášek, postmoderních odkazů a těch několika ostrých tučňáků, kteří vás prostě a bez milosti srazí svým chováním ze židle.
Za plotem
Žijí kousek od nás. Chtějí naše jídlo. A vědí, jak toho dosáhnout. Nejen hory, ale i živé ploty mají oči. Zvířátka z DreamWorks brzy zaútočí.
Mýval R. J. (Ár Džej) chtěl ukrást medvědovi Vincentovi jeho zimní zásoby jídla a dopadlo to tak, že naložený vozík rozprášil kamion po silnici. Vincent dal R.J.ovi ultimátum, že jestli do týdne nesežene všechno jídlo znovu, pak se sám R. J. stane jídlem. Mývalovi tedy s ohledem na smrtící uzávěrku (už vím, proč se tomu v angličtině říká deadline) nezbývá než přesvědčit jiná zvířátka ke spolupráci. Parta, čítající frenetického veverčáka Hammyho, simulantské vačice Ozzieho a Heather, věčně nakrknutou samičku skunka Stellu, pětičlennou rodinku dikobrazů a opatrnického želváka Verna, vyhlíží jako dobře manipulovatelné stádečko. Tihle bobulo- a lýkožrouti rádi podlehnou svodu předměstských popelnic a lednic, nacházejících se kousek za živým plotem…
3D animáky od společnosti DreamWorks stály vždycky hodně na citacích a parodii. Shrek 1 a 2, Příběh žraloka i Madagaskar sice mají jakousi dějovou kostru, ale víceméně jen ověšenou scénkami, které s různou mírou vtipnosti parazitují na jiných filmech. A pokud se v nich vtip někdy mění v třeštění, přestává to dokonce být i zábava a z vynalézavé macourkovštiny se stává pitvořivá troškovina. DreamWorks tedy ztrácí na Pixaru (Příběh hraček 1-2, Hledá se Nemo, Úžasňákovi) v oblasti vypravěčství, ale na druhou stranu to vyvažuje cynickým nadhledem, který dětem vštěpuje, "když se na konci polepšíte, můžete být předtím otravní parchanti". Nevím, jak vy, ale kdo se cítí být plastovou hračkou, malou rybičkou nebo superhrdinou, zvlášť pokud jsou všichni takoví ušlápnutí? Avšak spratkovství, to je stav duše společný všem, kteří ještě chtějí vyvádět a blbnout, a tato touha přibližuje animovaný film od epiky znovu k raubířské grotesce. Souboj dvou animátorských gigantů je tak soubojem dvou stylů a dvou ideologií. Nový dreamworksovský animák Za plotem v tomto světle vyhlíží jako něčem typický a v něčem atypický produkt své výrobní společnosti. Téměř necituje a vlastně ani nic neparoduje, má dobře vygradovaný příběh, jasné motivace postav a přitom je oslavou anarchie a obžerství. Kdybych ho měl k něčemu přirovnat, bude to z těch známějších titulů nejspíš Wallace a Gromit: Prokletí králíkodlaka a z těch méně známých skvělá japonská anime Pom Poko (1994), která nabízí o něco komplexnější svět, více fantazie a poetiky a mnohem méně bombastičnosti. Z prvního snímku si Za plotem bere nadsazenou akci a z toho druhého "mývalí" zápletku o tom, jak lesní zvířata musejí proniknout do lidských příbytků, aby přežila krutou ekologickou situaci.
Výsledkem je animák, který po etapě narychlo spíchnutých produktů baví děti, dospělé i teenagery, má spád a je bez výrazných hluchých míst. Stále je to sice kolektivní, a tudíž v mnohém schematický výrobek a ne dílo autora s originální vizí, ovšem, a to je nutné zdůraznit, nehraje si na nic lepšího. Svou konzumnost si totiž tento film dokonale uvědomuje a dokonce ji i vtipně zapojuje do struktury příběhu. Je to zároveň reklama i kritika fast foodu a tzv. odpadového jídla, jehož koloběh v potravinovém řetězci má rozměry náboženského mystéria. Za plotem je svou hustotou gagů předurčeno k opakovanému domácímu sledování, a snaží se proto i co nejvíce upozorňovat na domov, rodinu a domácí kino. Oslovuje nás jako hravá individua, která ale nakonec chtějí někam patřit, ať už do rodiny filmových znalců nebo do okruhu blízkých lidí, s nimiž si vychutnáme nejenom zvuk THX a popcorn, ale zakoušíme i citovou blízkost. A není vlastně důvod, proč si to nedopřát. Dabing se povedl (i když škoda, že nemůžeme slyšet původní hlasy Bruce Willise, Steva Carella, Williama Shatnera, Nicka Nolteho či Avril Lavigneové), grafika je ohromně roztomilá a zatím nezastaralá a vůbec celý snímek je tak nějak globálně všeobjímající. Což naznačují i výborné vtipy s vesmírnou perspektivou, kdy jsou dopady činů titěrných tvorečků pozorovatelné i z orbitu planety Země. Nelze než doporučit ke zhlédnutí
AUTA
Tak další Pixarovka je tady a na rozdíl od ostatních recenzí (to se týká všech recenzí od jakýchkoliv recenzentů na jakoukoliv Pixarovku) si odpustíme naříkaní a jásání, kdy se to Pixaru nepovede a jeho série skvělých filmů se zasekne. Podle mě se už zasekla. Život brouka nebyl nijak skvělý a i když Autíčka nejsou dle mého názoru horší, tak přeci jen na trháky Hledá se Nemo či Úžasňákovi zdaleka nemá. A čím že to je?
V první řadě to nebude grafikou. Ta je opět výtečná a překonává vše, co dosud bylo natočeno (nakresleno). Tentokrát se tvůrci vydali po stařičké ROUTE 66 a přivezli si odtud spousty fotek a dokonce i vzorky půdy, takže všechno vypadá jako ve skutečnosti. Další výkony superpočítačů spolkly všudypřítomné odrazy okolí na kapotách autíček.
Dokonce to nebude ani tou řadou nápadů, jimiž jsou filmy Pixaru vždycky prošpikované. Ano, narážím na všude zmiňované automouchy, automraky a odkazy na jiné filmy. Už se dostáváme k jádru problému. A to je to, co nikdy nedělalo Pixaru vážnější problémy. Příběh.
Auta prostě nemají příběh tak super jako všechny ostatní Pixarovky a hlavně není originální. Příběh je ve stylu "namyšlený floutek se shodou náhod dostane do zapomenuté díry, kde ho spousta "buranů" přivede na tu správnou cestu, aby mohl na závěr ukázat, že se opravdu polepšil". Není to prostě to nepoznané a všechny dějové zvraty očekáváte již předem - a přitom to tvůrci vypráví takovým tím způsobem: "Ha, tak tohle jste opravdu nečekali, co?". Je pravdou, že děti asi neviděly tolik filmů jako dospělí, čímž pro ně bude příběh asi daleko originálnější, než pro ty větší diváky.
Výrazným plusem jsou skvěle animovaná auta. Kdo by řekl, že tyhle plechovky na kolečkách mohou dělat takové roztomilé ksichtíky, které s klidem pokryjí všechny běžné lidské emoce. A to nemají uši. Vůbec celý autíčkosvět je fascinující. Už jenom vymyslet, že auta nepotřebují lidi, občerstvovat se chodí k benzinovým stanicím a místo pout slouží policejní botička, to si zasluhuje uznání. Animátoři se snaží, i když v centru dění nejsou zrovna autíčka a vy žasnete nad exteriéry. Ty tisíce fotek ze stařičké silnice našly uplatnění...
Další věc, která tu chybí, jsou "dospělácké" vtípky. Pamatujete si, jak jste se u Nema či Úžasňákových smáli či usmívali u míst, kde děti okolo nevěděli, jestli jste náhodou neutekli z blázince? V Autech takovýchto momentů moc není. Což Auta dělá nejvíce film pro děti od Pixaru. Dalším problémem může být to, že přeci jen u nás není tak populární americká kultura. Přeci jen Američanům říká něco víc jejich historická "cesta" a i závody Nascar u nás nepatří mezi nějaké extra známé. Proto možná v Americe film válí, protože Američané jsou na svoji kulturu patřičně hrdí a umějí ji prodat.
A nakonec je tu to veliké očekávání. Kdyby to nebyl Pixar a já od toho nečekal další bombu ve stylu Nema, tak bych teď psal asi o dost pozitivnější recenzi. Jenže tomu tak není. Byl jsem na to prostě natěšený a to i přesto, že trailery vypadaly už nějak "jinak".
Já vím, hážu tady špínu na asi nejlepší animák roku a ani nevynesu do výše všechny ostatní klady. Takže si to ujasněme. I když Auta patří k těm horším filmům od Pixaru, tak pořád oproti jiným letošním animákům hrají úplně jinou ligu. Jak jsem řekl, animace je úžasná a i když si teď trochu protiřečím, máte šanci najít spoustu vtípků (je jich sice míň, než jste zvyklí, ale stejně jich je dostatek).